Stálé začátky? S tím je konec!

Snad každý z vás tohle zažil. Jít si za svým snem a konečně zhubnout - ale jaksi se nedaří a začínáte znovu a znovu. A já se  k vám přidávám...

   Už od mala jsem byla trochu jiná než ostatní. Posmívali se mi za mou tloušťku, nosila jsem brýle a podoba na Harryho Pottera byla hodně velká :D Když jsem došla do puberty a začal si uvědomovat svoje nedostatky, moje mamka mě vtom podporovala (a podporuje mě ve všem do teď, za což jsem jí nesmírn vděčná) získala jsem jídelníček na míru, začala jsem sportovat a takhle jsem se udržela 6 měsíců, měla jsem postavu jak nikdy, ale kdesi se stala chyba a může za to jeden jediný den, den kdy jsem zatoužila po sladkém. Nejdnou všechno šlo z kopce, přestala jsem se řídit podle jídelníčku a skončila zase jako ta tlustá, malá holka. Prošla jsem obdobím plných nezaručených krátkodobých diet, které se neobešli bez jojo efektu a můj metabolismus začal čím dál víc slábnout. A já byla tam, kde jsem byla, možná i hůř. Zase...

   Když se podívám zpětně, bude to rok co jsem si říkala od zítřka začnu. Taky jsem začala, ale po cca 2 měsících, kdy jsem neviděla žádné výsledky jsem to vzdala, když nad tím přemýšlím, výsledky tam byly, jenže jsem je neviděla, nevážila si jich, protože to nešlo rychle. Změny byly, ale malinké. Já chtěla víc..
Pak začalo věčné téma: OD ZÍTŘKA ZAČNU! jenže zítřek se dále oddaloval, byl tu další a další zítřek. Když jsem se teda nakonec odhodlala znovu začít, dlouho mi to nevydrželo, chuť na sladké bylo silné, jednou jsem okusila, další den se nic nestalo, tak jsem si jedla jak chtěla a spadla jsem tam, kde jsem byla.

Jenže, já už nechci být jako ta malá, ustrašená holčička, které se každý posmíval a chci s tím bojovat, proto tenhle blog. Bude pro mě takový deníček. Budu sem dávat mé postřehy, výsledky mé práce, jídla a vše kolem mého život a jak se můj život lepší k lepšímu, budu dělat vše proto, aby se z malé, uplakané holčičky stala krásná, usměvavá dívka. Nebude to vůbec lehká práce, ale teď vím, že i malý krůček, je pro mě velký.

A abych mohla vůbec vydržet, musím mít nějakou inspiraci a tu už mám. Chcete ji vědět? :P
Mým velkým snem je, aby mě přítel mohl nosit v náručí aniž by u toho dělal takový zvuky, jako by zvedal 100 kilový prase noo ani nevím  radši co :D a přitom říkal jak jsem lehká..áách bože, jak já ho miluju :)) další motivací jsou moje kalhoty, který už mám ve skříni snad dobrých pár let a pořád si je nechávám a říkám si "já do nich zhubnu" takže to je asi tak :D
Takže jdu do toho naplno, teda zíra je Silvestr, nechci nic říkat, budu se snažit krotit, možná jim tam nějakej ten chlebíček nechám :DD a od Novýho roku začnu jak se sluší a patří :)))